Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mongolský kůň

20. 3. 2012

mongolsky-kun.jpgŽije hlavně v Mongolsku, severovýchodní Číně a v Tibetu. Vzhled, kostra i zuby vykazují shodné znaky s divokým koněm Převalského. Je to kočovnický kůň, otužilý, skromný a odolný. Zevnějšek je nevyrovnaný, rozlišuje se několik místních typů, z nichž některé jsou ovlivněny jinými plemeny. Proslulé jsou např. wučumusin, hailar, saňo, sanpei nebo ili. Mongolský kůň je poměrně nízký, a proto se někdy označuje jako pony: výška kolísá od 129 do 145 cm, obvod hrudi je kolem 150 cm, holeň kolem 17 cm. Hlava je těžká, dost široká, hrubý, s klabonosem. Kohoutek je nízký, hruď hluboká, trup robustní, nohy nápadně krátké; zadní mají často sblížená hlezna. Srst je hustá, v zimě dlouhá, ocas a hříva jsou velmi bohaté, také kštice je dlouhá a na lících jsou výrazné licousy, na nohách často rousy. Oči jsou malé, uši krátké, tlusté, kulatá kopyta jsou velmi tvrdá. Zbarvení je rozmanité – šedé, plavé, bílé, hnědé, ryzé i černé. Nejmenší mongolští koně žijí v poušti Gobi, největší jsou ili ze severozápadního Džungarska, křížení s ruskými plemeny (kolem 150 cm). Nejušlechtilejší je wučumusin ze severního Mongolska, chovaný na bohatých travnatých pastvinách. Mongolský kůň je všestranný. Slouží jako soumar, nosič i jezdecký kůň, ale poskytuje i hojnost mléka a maso. Klisny se dojí asi 3 měsíce po narození hříběte. Z mléka se vyrábějí kvašený nápoj kumys a sýry. Vytrvalý mongolský koník se zapsal do dějin v době mongolských nájezdů. Patří k nejstarším plemenům, ale přesto se příliš nemění a uchovává si znaky divokých předků.  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< srpen >>
<< 2019 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  


Statistiky

Online: 1
Celkem: 63826
Měsíc: 968
Den: 22