Kabardinský kůň
Je to horský kůň chovaný v oblasti hlavního hřebene Kavkazu, dále pak v Dagestánu a v Arménii. Původní kabardinci byli příbuzní s mongolskými koňmi a byli menší než dnešní. Dodnes se na Kavkazu setkáme se zástupci tohoto staršího typu. Moderní kabardinec je zušlechtěn krví koní íránských, turkmenských a hlavně karabachů. Vyniká jistým krokem v horském terénu a tvrdostí. Výška kolísá od 142 do 152 cm, hřebci jsou vyšší. Obvod hrudi měří kolem 170 cm, holeň 17 až 20 cm. Hlava je velká s výrazným klabonosem, plec svalnatá, lopatka poněkud strmá, kohoutek kvalitní, bedra silná, nohy suché a poněkud kratší. Zadní nohy mají často šavlovitý postoj. Plochá kopyta jsou pevná, nepotřebují kování. Chová se nejčastěji jako tmavý hnědák a vraník, ryzáci a bělouši jsou vzácnější. Ocas a hříva nejsou příliš husté, ale bujné, srst je tvrdá a kůže silnější než u stepních koní, ale ne tak silná jako třeba u minusina. Je učenlivý, poslušný a ovladatelný, má neobyčejný orientační smysl a schopnost vyrovnat se s nástrahami horského k.limatu i terénu. Vyniká při brodění prudkými toky. Je mimořádně vytrvalý, používá se k zlepšení jiných horských plemen. Hodí se pro jízdu, jako nosič i k lehčí polní práci. Chová se na pastvinách v tabunech, přikrmuje se jen v zimě. Ve sportu se osvědčuje hlavně ve vytrvalostních závodech. Pro dostihy se hodí koně křížení s jinými plemeny, například anglokabardinci. Výkonnost a kvalita kabardinského koně prosluly již od 16. století, na začátku 20. století byl dále prošlechtěn.
